OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brazilský seriál, který trhá rekordy závěru roku 2024. Navíc je často přirovnáván k Rivalům od Rona Howarda. Na CSFD dokonce s hodnocením nad devadesát procent. To zní prostě skvěle, to přece musíte vidět a být z toho úplně paf. A přesně tady děláte chybu. Pokud budete mít přílišná očekávání, budete zklamaní. Pokud navíc o hlavní postavě, kterou je Ayrton Senna, něco víte, budete velmi pravděpodobně zklamaní podruhé.
Ale vezměme to pěkně od začátku. Seriál má jediný úkol. Poté, kdy Rivalové světu připomenuli dva titány závodů F1, má Senna jediný cíl. Dokázat, že největším jezdcem všech dob je Ayrton Senna. A děje se to s veškerou pompou v roce třicátého výročí úmrtí brazilského národního hrdiny.
Pokud jde o to, kdo je nejlepším jezdcem všech dob, tak se jméno Ayrtona Senny opravdu skloňuje nejčastěji. Viděl jsem hned několik dokumentů, ve kterých špičkoví piloti stáje F1 odpovídali na otázku, kdo je nejlepším jezdcem všech dob. Vyslovovali právě jeho jméno. Mnohokrát ale dodávali ono pověstné „ale“. Ale právě to „ale“ mohlo být na seriálu to nejzajímavější. Mohl to být profil muže, o kterém se vědělo, že je opravdu silně věřící v Boha. Možná to mohl být i příběh křesťana, který uvěřil v to, že je Bohem vyvolený, aby se stal nejlepším jezdcem všech dob. Stejně tak to mohl být i příběh sportovce, který je v závodění naprosto nelítostný a agresivní jako málokdo jiný. Jezdce, který je schopen svojí zuřivostí v závodech ohrožovat své soupeře na životě. Nebo ufňukánka, který si neustále stěžuje, protože si myslí, že má horší podmínky než ostatní a stále mu někdo hází klacky pod nohy. Samozřejmě, že i člověka, který byl schopen položit svůj život, když přímo při závodech vyběhl na trať, aby se pokusil pomoci Ericu Comasovi po nehodě. Všechno tohle to ale není. Nebo je, ale jen velmi povrchně.
Tvůrci seriálu měli trochu jiný cíl. Celkem logický, když se na to podíváte z odstupu. Připomenout si národního hrdinu Brazílie. A možná nejen připomenout ho sami sobě, ale připomenout ho celému světu. Nasadit si růžové brýle a zpracovat příběh o tom, že i kluk z Brazílie si může jít nekompromisně za svým snem a prosadit se v tom velkém světě. Snažili se vyprávět příběh o houževnatosti a to se jim podařilo. Vzhledem k tomu, že o životě Ayrtona Senny je toho známo mnohem více, byl to z filmařského hlediska celkem nízký cíl. Dokážu si představit mnohem zajímavější příběh, pokud by se tvůrci nevyhýbali kontroverznějším aspektům jeho života. Mohlo to být mnohem šťavnatější a hlubší. Takhle zůstalo jen trochu zaměnitelné a zjednodušené story o cestě vzhůru.
I tak jde ale o výborně fungující životopisný kousek, který v první polovině reálně mapuje cestu na vrchol a v druhé život na vrcholu. Po řemeslné stránce vše funguje. Gabriel Leone typově odpovídá, jen mi přijde, že nemá příliš co hrát, protože dialogově je to trochu plytké. Závodní scény jsou i s ne příliš velkým rozpočtem skvěle natočené a závěr, ve kterém je více reálných dobových scén ze Sennova pohřbu, je opravdu drtivý. Pokud mělo být každému po shlédnutí jasné, kdo je brazilským národním hrdinou, tak po těch scénách to jasné bylo. Poslední sbohem přišlo dát Sennovi několik miliónů lidí.
Poslední díl je jen trochu zvláštní v tom, že vy víte, jak to skončí. A je trochu vidět, že to ví i Senna. Pak se to stane hrozně rychle a vše ostatní je pak podřízeno slzopudnému patosu. Za mě rozhodně nadprůměr, který se vyplatí vidět, ale popravdě nechápu ta ultimátní hodnocení všude kolem.
Velmi často vysoce hodnocený brazilský seriál o Ayrtonu Sennovi může zklamat ty, kteří očekávají hlouběji rozpracovaný profil tohoto legendárního závodníka
6,5 / 10
Vydáno: 2024
Vydavatel: Netflix
Brazílie, 2024, 6 h 18 min (Minutáž: 53–71 min)
Tvůrci: Vicente Amorim
Režie: Vicente Amorim, Julia Rezende
Scénář: Gustavo Bragança, Alvaro Campos, Thais Falcão
Kamera: Azul Serra, Kaue Zilli
Hudba: Rogério da Costa Jr., Fabiano Krieger, Lucas Marcier
Hrají: Gabriel Leone, Kaya Scodelario, Matt Mella, Johannes Heinrichs, Joe Hurst, Steven Mackintosh, Tom McKay, Charlie Hamblett, Patrick Kennedy, Leon Ockenden, Keisuke Hoashi, Tom Mannion, Camila Márdila, Arnaud Viard, Christian Malheiros, Marco Ricca, Raymond E. Lee, Richard Clothier, Iñigo Galiano, Hugo Bonemer, Felix Mayr
No věru že může zklamat, a to nejsem žádný Senna fanboy! Čím méně se člověk o Sennu nějak zajímal, o to víc si možná tuhle naivní hagiografii / závodní soap operu užije. Gabriel Leone hraje Sennu jako nadšeného kluka, kterému v cestě k dosažení absolutní blaženosti stojí zlí bafuňáři a závodní politika. Sennu, jak ho známe z rozhovorů a dobových materiálů, vlastně moc nepřipomíná. Je to taková plakátová představa člověka, který dokázal vyhlížet zvláštně rezervovaně, ublíženě, fanaticky ponořeně do své hluboké víry a přesvědčení, že byl vyvolen Bohem. Víře se tenhle seriál obecně vyhýbá do té míry, že první zmínka o ní padne až někdy ve třetím díle. Všechno, co může Sennu problematizovat nad rámec poster (play)boye, je prostě odsunuté stranou. S tím ale mizí cokoli, co by dělalo z tohoto seriálu obstojný dramatický tvar. Prost a Balestri na všechno nestačí. Člověk se nakonec modlí, aby povrchní konverzační pasáže už vystřídaly sice průměrné, ale aspoň dynamické závodní montáže. Rivalům, kterými se to inspiruje nejvíc, to nesahá ani po Laudův rozkrok. Howard je prostě řemeslník na úplně jiném levelu než Amorim a jeho parta. Chápu, že hájí brazilské zlato, ale Senna už prostě pomník má - a o dvě třídy lepší a autentičtější.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.